Kubismus
Kubismus na dvoře
Řekne-li se Betlémská kaple, většina lidí si vzpomene na rekonstruovanou svatyni na Starém
Městě, kde hlásal Slovo Boží mistr Jan Hus. Avšak rovněž Žižkov, hrdě se hlásící k tradici
husitství, má svou Betlémskou kapli, skromně ukrytou uprostřed bloku pavlačových domů. Při
konstituováni Žižkova jako samostatného města v druhé polovině 19. století sehrála významnou
úlohu husitská tradice, která se však příliš nezabývala myšlenkovým odkazem, ale spíše v
duchu sílicího českého nacionalismu zdůrazňovala heroické období našich dějin, kdy český
národ stál "proti všem". Významnou roli při přijímání této tradice u nás sehrál stavitel
Karel Hartig, který již roku 1868 spolu s dalšími majiteli domů podal návrh, aby se nově
stavená osada stala Žižkovem. Hartig jako první žižkovský starosta také prosadil pojmenování
domů, náměstí a ulic po význačných osobnostech či místech husitství a reformace, což nebylo
bez problémů. Také pojmenování Žižkov bylo úředně uznáno až rozhodnutím c. k. mini sterstva
vnitra v srpnu 1877, když se neujaly proponované názvy - loajální Rudolfov nebo neutrální
Nová Praha.
O Žižkově se skutečně může říci, že vyrostl "na zelené louce", kde se donedávna prostíraly
polnosti a zahrady několika usedlostí. Obtížný kopcovitý terén i blízkost průmyslových obci
předurčily pozemky pro stavbu nájemních domů s ma- lými byty, které zabydlely nezámožné
vrstvy.
První žižkováci pocházeli většinou z venkova a pomohli vtisknout čtvrti neopakovatelný
charakter.
Po náboženské stránce byla většina obyvatel na Žižkově vyznáni římskokatolického a o jiných
církvích měla mlhavé pojetí. Nepatrná hrstka evangelíků navštěvovala bohoslužby v pražských
sborech u sv. Klimenta nebo u sv. Salvátora. Teprve na přelomu století vznikla skupinka kolem
obchodníka Poutka v počtu asi dvaceti věřících, která se scházela v jeho bytě na Prokopově
náměstí a kam docházel i tehdejší klimentský vikář Souček.
První institucionální rámec církevní práci vytvořil místní odbor Husova domu založený v roce
1903. Ten dal v březnu 1904 podnět k založení Nedělní školy a 1. května 1904 zahájila činnost
kazatelské stanice. První modlitebna vznikla tehdy v Husinecké ulici.
Když žižkovští usilovali o zřízení filiálního sboru s perspektivou sboru samostatnéh
nesetkávali se s velkým pochopením: "Mnozí zazlívali nám drobeni sboru, sektářství atd. Také
se stalo, že kdo chce slyšet slovo Boži, může si dojít do Prahy, že prý jsme pohodlní,
ačkoliv naši předkové prý mnoho hodin cesty chodili!" Přesto byla v červnu roku 1908 zvolena
komise, která se přeměnou kazatelské stanice ve sbor zabývala a po různých nesnázích byla 30.
dubna 1911 kazatelská stanice povýšena na filiální sbor.
V roce 1911 však evangelíci přišli o modlitebnu. Majitel chtěl místo nezámožné církve v domě
umístit nejprve hostinec, nakonec pronajal prostory kinematografickému podni- kateli Moravci,
který modlitebnu adaptoval na biograf Edison. Vzhledem k tomu, že ve středu Žižkova již
nezbývaly volné stavební parcely, koupilo staršovstvo nového sboru od řezníka Poupy dům v
Prokopově ulici nazývaný "U generála Zacha",který v roce 1870 vystavěl podnikatel František
Horn.
K domu náležela prostorná parcela, na níž se kdysi těžil písek pro okolní stavby. Jáma,
zavezená bouračkami z pražské asanace, se zdála být vhodným místem pro stavbu sborového domu
s kaplí a byty. Zbývalo vyřešit dva problémy - technický a právní. S tím si hravě poradila
karlínská stavitelská firma Blecha, když navrhla položit pod základy cementovou desku, aby
stěny kaple neklesaly do násypu. Horší to bylo se sousedy, kteří protestovali proti zastavění
dvora a spor hnali až k nejvyšší instanci. Úřady nakonec stavbu povolily, ale ve zmenšeném
rozsahu, bez bytů, které vznikly až roku 1928 nástavbou předního domu.
Pro mnohé nesnáze ve schvalování novostavby se s její výstavbou začalo až v červnu 1913,
slavnostn í otevření kaple se konalo 28. června 1914.
Blechova firma zadala vypracování projektu mladému architektovi Emilu
Králíčkovi, který již dříve navrhl např. dům Diamant na nároží Spálené ulice.
Uplatněním kubistického tvarosloví v sakrální stavbě představuje jedinečný stavitelský typ v
celosvětovém kontextu. V dalších letech došlo sice k drobným stavebním úpravám a přístavbám,
ale na celkovém vzhledu kaple nic nezměnily.
Unikátní kubismus v interiéru vhodně zdůraznila i nová malba provedená studenty žižkovské
uměleckoprůmyslové školy z ateliéru prof. Pavla Nováka v roce 1992. Stavební vývoj kaple
dovršila přístavba sakristie nazvané Švýcarská síň a zvonice v roce 1938, podle projektu
arch. Bohumila Kozáka. Zvon, který darovali švýcarští evangelíci z Balgachu, se na věži
poprvé rozezněl v červnu 1938.
Oběti německé okupace připomíná pamětní deska - v prvé řadě vyvražděnou rodinu Fafkovu,
obětavé pomocníky statečných parašutistů. Ještě během Květnového povstání Němci, opevnění na
vrchu Vítkově, prostřelili granátem vysoko nad okolní zástavbou čnějící boční stěnu předního
domu.
Po válce kapli hrozilo vážné nebezpečí, že bude zbořena v rámci velkolepé asanace a přestavby
Žižkova. Díky úsilí tehdejšího faráře Františka Potměšila se však podařilo přesvědčit
rozhodující činitele o její historické hodnotě a roku 1975 byla prohlášena kulturní památkou.