Kubismus


Image

Kubismus na dvoře


Řekne-li se Betlémská kaple, většina lidí si vzpomene na rekonstruovanou svatyni na Starém Městě, kde hlásal Slovo Boží mistr Jan Hus. Avšak rovněž Žižkov, hrdě se hlásící k tradici husitství, má svou Betlémskou kapli, skromně ukrytou uprostřed bloku pavlačových domů. Při konstituováni Žižkova jako samostatného města v druhé polovině 19. století sehrála významnou úlohu husitská tradice, která se však příliš nezabývala myšlenkovým odkazem, ale spíše v duchu sílicího českého nacionalismu zdůrazňovala heroické období našich dějin, kdy český národ stál "proti všem". Významnou roli při přijímání této tradice u nás sehrál stavitel Karel Hartig, který již roku 1868 spolu s dalšími majiteli domů podal návrh, aby se nově stavená osada stala Žižkovem. Hartig jako první žižkovský starosta také prosadil pojmenování domů, náměstí a ulic po význačných osobnostech či místech husitství a reformace, což nebylo bez problémů. Také pojmenování Žižkov bylo úředně uznáno až rozhodnutím c. k. mini sterstva vnitra v srpnu 1877, když se neujaly proponované názvy - loajální Rudolfov nebo neutrální Nová Praha.

O Žižkově se skutečně může říci, že vyrostl "na zelené louce", kde se donedávna prostíraly polnosti a zahrady několika usedlostí. Obtížný kopcovitý terén i blízkost průmyslových obci předurčily pozemky pro stavbu nájemních domů s ma- lými byty, které zabydlely nezámožné vrstvy.

První žižkováci pocházeli většinou z venkova a pomohli vtisknout čtvrti neopakovatelný charakter.

Po náboženské stránce byla většina obyvatel na Žižkově vyznáni římskokatolického a o jiných církvích měla mlhavé pojetí. Nepatrná hrstka evangelíků navštěvovala bohoslužby v pražských sborech u sv. Klimenta nebo u sv. Salvátora. Teprve na přelomu století vznikla skupinka kolem obchodníka Poutka v počtu asi dvaceti věřících, která se scházela v jeho bytě na Prokopově náměstí a kam docházel i tehdejší klimentský vikář Souček.

První institucionální rámec církevní práci vytvořil místní odbor Husova domu založený v roce 1903. Ten dal v březnu 1904 podnět k založení Nedělní školy a 1. května 1904 zahájila činnost kazatelské stanice. První modlitebna vznikla tehdy v Husinecké ulici.

Když žižkovští usilovali o zřízení filiálního sboru s perspektivou sboru samostatnéh nesetkávali se s velkým pochopením: "Mnozí zazlívali nám drobeni sboru, sektářství atd. Také se stalo, že kdo chce slyšet slovo Boži, může si dojít do Prahy, že prý jsme pohodlní, ačkoliv naši předkové prý mnoho hodin cesty chodili!" Přesto byla v červnu roku 1908 zvolena komise, která se přeměnou kazatelské stanice ve sbor zabývala a po různých nesnázích byla 30. dubna 1911 kazatelská stanice povýšena na filiální sbor.

V roce 1911 však evangelíci přišli o modlitebnu. Majitel chtěl místo nezámožné církve v domě umístit nejprve hostinec, nakonec pronajal prostory kinematografickému podni- kateli Moravci, který modlitebnu adaptoval na biograf Edison. Vzhledem k tomu, že ve středu Žižkova již nezbývaly volné stavební parcely, koupilo staršovstvo nového sboru od řezníka Poupy dům v Prokopově ulici nazývaný "U generála Zacha",který v roce 1870 vystavěl podnikatel František Horn.

K domu náležela prostorná parcela, na níž se kdysi těžil písek pro okolní stavby. Jáma, zavezená bouračkami z pražské asanace, se zdála být vhodným místem pro stavbu sborového domu s kaplí a byty. Zbývalo vyřešit dva problémy - technický a právní. S tím si hravě poradila karlínská stavitelská firma Blecha, když navrhla položit pod základy cementovou desku, aby stěny kaple neklesaly do násypu. Horší to bylo se sousedy, kteří protestovali proti zastavění dvora a spor hnali až k nejvyšší instanci. Úřady nakonec stavbu povolily, ale ve zmenšeném rozsahu, bez bytů, které vznikly až roku 1928 nástavbou předního domu.

Pro mnohé nesnáze ve schvalování novostavby se s její výstavbou začalo až v červnu 1913, slavnostn í otevření kaple se konalo 28. června 1914.

Blechova firma zadala vypracování projektu mladému architektovi Emilu Králíčkovi, který již dříve navrhl např. dům Diamant na nároží Spálené ulice. Uplatněním kubistického tvarosloví v sakrální stavbě představuje jedinečný stavitelský typ v celosvětovém kontextu. V dalších letech došlo sice k drobným stavebním úpravám a přístavbám, ale na celkovém vzhledu kaple nic nezměnily.

Unikátní kubismus v interiéru vhodně zdůraznila i nová malba provedená studenty žižkovské uměleckoprůmyslové školy z ateliéru prof. Pavla Nováka v roce 1992. Stavební vývoj kaple dovršila přístavba sakristie nazvané Švýcarská síň a zvonice v roce 1938, podle projektu arch. Bohumila Kozáka. Zvon, který darovali švýcarští evangelíci z Balgachu, se na věži poprvé rozezněl v červnu 1938.

Oběti německé okupace připomíná pamětní deska - v prvé řadě vyvražděnou rodinu Fafkovu, obětavé pomocníky statečných parašutistů. Ještě během Květnového povstání Němci, opevnění na vrchu Vítkově, prostřelili granátem vysoko nad okolní zástavbou čnějící boční stěnu předního domu.

Po válce kapli hrozilo vážné nebezpečí, že bude zbořena v rámci velkolepé asanace a přestavby Žižkova. Díky úsilí tehdejšího faráře Františka Potměšila se však podařilo přesvědčit rozhodující činitele o její historické hodnotě a roku 1975 byla prohlášena kulturní památkou.