Generální oprava - druhá etapa (2005)

Západní fasáda

Na západní straně vnějšího pláště byla omítka už v takovém stavu, že ji bylo nezbytné odstranit a nahradit novou. Na mnoha místech se ve zdivu objevily trhliny, které byly vyčištěny od nepevného materiálu, vyplombovány a zpevněny rabitzovým pletivem.

Po standardní opravě omítky bylo štukové jádro ještě přetaženo povrchovým jemným vápenným štukem.

Už při opravách minulého roku byla odhalena závada na opěrné zdi vstupního schodiště do sklepa pod kaplí. Zdivo opěrného systému vykazovalo značný stupeň zasolení. Cihly se počaly rozpadat. V důsledku toho při zahájení letošních oprav došlo k zřícení části zdi.

Aby nedošlo k dalším nevratným změnám a poškozením kaple nebo dokonce k narušení statiky celé stavby, přistoupili jsme k sanaci a následnému vybetonování opěrného systému. Nové zdivo kopíruje původní půdorys. Při výběru materiálu se však přihlíželo k tomu, aby se lépe vypořádal se vzlínající vodou.

Dřevená nástavba nad schodištěm byla nevratně poškoze na hnilobou a vzhledem k tomu, že nebyla původní, bylo rozhodnuto ji nahradit. Při odstraňování starého zdiva došlo k zničení plechové stříšky, která již vykazovala značnou míru opotřebení. Byla vyměněna za novou ze stejného materiálu. Původní, ještě dobře zachované kovové nosníky byly po očištění opískováním opět použity.

Novou konstrukci oplocení schodů nyní tvoří mříž kopírující kubistické tvarosloví z oplocení objektu. Autorem návrhu schváleného NPÚ je Pavel Novák. Mříže realizovala podle návrhu klempířská dílna Jiřího Klapače.

Při opravě vnějšího pláště kaple byly také obnoveny vešeré elektrické rozvody pod omít kou. Nové vnější osvětlení kostela je vybaveno světelnými čidly.

Závěrečná trojfázová patinace dbala na jednotnou barevnost v souladu s dříve restaurovanou přední fasádou.

Východní fasáda

Na východní straně kostela, jejíž omítka byla obnovena při loňských opravách, byla ještě dodatečně provedena trojfázová patinace. I zde se barva přizpůsobila těm dříve restaurovaným částem fasády.

Interiér

Při podrobnější prohlídce fabionu z lešení se prokázalo mnohem větší poškození, než se původně předpokládalo. Co zdola vypadalo jako nepatrné praskliny v povrchu, prokázalo se zblízka jako hluboké trhliny rozpadající se štukové vápenné hmoty.

V minulosti byl fabion z povrchu několikrát opravován. Při rekonstrukci v šedesátých letech se však stavitelé dopustili vážné chyby. Při opravě používali sádrové bandáže, které v důsledku chemické reakce pozvolna rozkládaly celý fabion. Tam, kde se fabion zdánlivě dobře dochoval, například nad varhanami, ve skutečnosti zůstala pouze tenká vrstva bandáže.

Pod ní chemická reakce kyselé sádry se zásaditým vápenným pojivem omítku téměř beze zbytku rozpustila. V místech, kde byly při opravě roku 1992 bandáže odstraněny, začaly se části omítky uvolňovat a odpadaly na zem, což vážně ohrožovalo provoz modlitebny. Když se k těmto technologickým chybám z minulosti přidalo i zatékání střechou, hrozila katastrofa. Nejprve bylo nutné odstranit všechny nepevné a rozpadající se části omítek.

Po fixaci pětiprocentním vodným roztokem přípravku Sokrat, byl vytvořen kovový spletenec armatury, jenž má za úkol zpevnit a staticky spojit jádrovou omítku s prkny podhledu.

Po vyplnění prostoru armatury vápennou jádrovou omítkou z hašeného vápna a ostrého říčního písku se postupně vrstvila vápenná malta až do konečného tvaru 5 millimetrů pod povrch konečného tvaru fabionu.

Na povrch opraveného fabionu přišla opět bandáž - jemná silonová textilie propojená směsí vápna, malty a jemného písku.

Teprve po tomto technicky náročném zákroku, který byl mnohem rozsáhlejší než se původně předpokládalo, bylo možné začít s opravou malby zničené trhlinami a zatékáním vody.

Zároveň se čistily mřížky a větrací šachty, jež představují zajímavý pozůstatek řemeslné dovednosti minulých dob s velkou zálibou pro technický detail.

Zlacení

Po opravě fabionu bylo možné přistoupit i k obnově kalicha a plastického nápisu nad kazatelnou.

Sondy odhalily jednotlivé barevné vrstvy z minulosti. Očištěním písmen bylo prokázáno původní zlacení velmi kvalitním bronzovým nátěrem. Kromě toho se objevily i zajímavé stopy, které nám dávají nahlédnout do původních návrhů a dodatečného pozměnění některých detailů písma.

K rozhodnutí pro obnovení zlacení nápisu i kalicha došlo nejen na základě výsledků sondy. Důležitá byla i řada obecných úvah. Zlacení bylo zřejmě součastí původní koncepce architekta Emila Králíčka. Oproti tomu zacházení s tolik diskutovaným i komunistickou propagandou zneužívaným úslovím při jedné z pozdějších oprav - totiž jeho zabílení, nejen narušilo rovnováhu celkové komposice tympana čelní stě- ny kaple, ale také vytvořilo jistou nejednoznačnost, kterou lze sotva pokládat za uspokojující vypořádání se s dobovou podmíněností nápisu. Na druhé straně obavy z možného neporozumění nápisu nejsou opodstatněné. Vzhledem k tomu, že pozorovatel se nachází v kostele, ve stánku Božím, bude pro každého čtenáře zřejmé, že tato slova mají především náboženský význam: Nikoliv každá pravda, ale jedině Boží pravda zvítězí.

Při obnově zlacení ve vnitřních prostorách kostela se vybralo ne lístkové zlato, nýbrž slitina Metal. Postup vypadal takto: Povrch byl obroušen a povrchově uzavřen opakovaným nátěrem červeného šelaku. Následuje nátěr Mixtionu, zvláštní fermeže, která vykazuje pro tento účel velmi výhodné materiálové vlastnosti. Dříve se používalo pro takové účely často lněný olej. Výhoda Mixtionu spočívá v tom, že proschne úplně stejnoměrně za předem určenou dobu. Když nastane pravý čas, přikládá pozlacovač plátky zlata, nebo metalu, a ty ulpívají na ještě ne zcela zaschlé vrstvě lepu. Úplným zaschnutím dojde k dokonalému přilepení vrstvy zlacení. Ta je posléze zaleštěna jemným štětcem. Povrch je na závěr uzavřen vrstvou bílého šelaku.