Bratr Potměšil byl druhý syn br. faráře Františka Potměšila a sestry Mileny Potměšilové rozené Heroldové.

Po ukončení střední průmyslové školy strojní nastoupil na ČVUT. Vysokou školu však pro vážné onemocnění a následující náročnou léčbu nedokončil. Několik let pracoval na Synodní radě ČCE, kde zajišťoval tisk materiálů. Tuto práci posléze vykonával také na KMK. Po Sametové revoluci se na několik let zapojil do politického života. Byl jedním ze zakládajících členů Občanského fóra na Žižkově a v letech 1990-1994 byl zastupitelem hlavního města Prahy za ODS. Od roku 1995 až do své smrti byl zaměstnán na úřadu Městské části Praha 4. Nejprve v radničních novinách, kde uplatnil svou zálibu ve fotografování. V posledních letech pak pracoval na odboru životního prostředí Městské části Praha 4.

Br. Martin Potměšil byl celý svůj život členem I. Žižkovského sboru ČCE, v jehož sborovém domě také celý život žil. Od svého mládí byl členem pěveckého sboru Jeroným. Rád se zúčastňoval prázdninových pobytů Jeronýmu na Damašku i později v Bílém Potoce. Zúčastňoval se celocírkevních kurzů mládeže ve Vrbně pod Pradědem, lesní brigády na Kunvaldě v Orlických horách. Jedno období zpíval v salvátorském pěveckém sboru.

Po náhlé smrti svého otce - br. faráře Potměšila - v roce 1985 se naplno zapojil do sborové práce. S Martinovým jménem - s jeho osobním nasazením - je neoddělitelně svázána péče o duchovní život sboru  stejně jako o praktické každodenní starosti vázající se k provozu sborový budov (generální oprava kaple, rekonstrukce sborového domu, opravy sborové chalupy v Bílém Potoce pod Smrkem, provoz a údržba těchto budov). Martin Potměšil byl dlouholetým členem staršovstva, od kterého dostal několikrát důvěru zvolením za kurátora sboru. Tuto funkci zastával naposledy od roku 2013 až do své smrti.

Pohledem zpět, na životní cestu Martina, jsme stejně nezachytili naše zážitky ze setkání s Martinem. Zůstane v našich vzpomínkách, v naší mysli. Budeme ho postrádat.